„Jak říkával můj děda: Do prdele se štěstím. Žít se ale musí." Hra současné litevské autorky, naší vrstevnice Teklė Kavtaradzė (1990). Vzpomínky postav na jejich moudré prarodiče i osobní konfrontace se světem, na který již zkušenosti rodičovské generace nestačí: je třeba se v tomhle globalizovaném rybníčku naučit plavat jinak, po svém! Není nic, co by nám mohlo posloužit jako opora. Kde ji vzít? Místo země beton. Místo vody Coca-Cola. Místo větru klimatizace. Místo ohně chlast. A místo boha pusto.
Tvůrčí tým
- Překlad: Tereza Kabeláčová, Markéta Škodová
- Režie: Sára Čermáková
- Dramaturgie: Patrik Boušek
- Scéna a kostýmy: Magdaléna Paračková
- Hudba: Tomáš Žilinský
- Zvuk: Vojtěch Matulík
- Světla: František Kumhala
- Produkce: Nikola Cziglová
Datum premiéry: 26. března 2017
Délka představení: 80 min. bez pauzy
Počet repríz: 7
Hrají
- Ona: Barbora Goldmannová
- Sestra: Dagmar Kopečková
- Elzé: Taťána Janevová
- Matka: Markéta Hausnerová
- On: Jan Mansfeld
- On II: Marek Šenkyřík
- Matas: Jaroslav Tomáš
- Kasparas: Ondřej Kraus
- Liudas: Tomáš Žilinský
- Učitel: Dominik Teleky/Petr Hanák
Formát pro tisk